Recenze: Fotokniha od SAAL DIGITAL aneb fotokniha taky kniha

Že Adámkovi budu dokumentovat každý rok jeho života prostřednictvím fotoknih jsem věděla už od jeho narození. Teď už mu budou roky skoro dva, a tak bylo načase se na tvorbu té první vrhnout. No a když na mě na Facebooku blikla promoakce od společnosti SAAL DIGITAL, nebylo o čem přemýšlet. Moc díky za možnost otestovat jejich služby. A jak jsem spokojená? 

Celý proces tvorby je neskutečně snadný a zvládne jej opravdu každý. Stačí jen na stránkách vybrat požadovaný produkt (v tomto případě fotokniha) a následně stáhnout program Saal designer na zadání a úpravu samotných fotografií. 

Ten samotný je přehledný a krok po kroku vás navádí k vytvoření knihy, která bude odpovídat přesně vašim představám. 

Na výběr máte z několika množství formátů, vazeb, obalů ... Chcete lesk či mat? Stačí kliknout a je hotovo. Ta nejzábavnější část přichází při výběru a vkládání fotografií. Program nabízí možnost výběru již hotových šablon, kdy pouze zadáte fotografie do připravených ,,chlívečků" nebo si můžete vyhrát a vytvořit si vlastní. Náš Adámek je mašinkový typ, tudíž bylo jasné, že zvítězí kliparty s vláčky. Ale vybírat můžete z mnoha kategorií, ať už se jedná o téma Vánoc, jídla, hudby či zvířat ... Vaší fantazii se zde skutečně meze nekladou. 

Samotná kvalita knihy mě velmi mile překvapila a s klidným svědomím ji mohu doporučit nejen svým kamarádům a známým. Dorazila v poměrně brzkém termínu a bez jediného škrábnutí díky kvalitnímu zabalení (které se už taky jen tak nevidí). Fotografie jsou vytištěny na skutečně odolném papíru (rohy se určitě jen tak nezohýbají). 

Za pár měsíců budou Adámkovi dva a já se těším na tvorbu další knihy kde jinde než právě u Saal digital. Cenově tato společnost sice není z nejlevnějších, ale vzhledem k výbornému zpracování vyšší cenu respektuji.

Deník moderní jogínky - Šárka Konečná

Rozhodnutí. Jsou součástí všedního života každého z nás. Co si dáme k snídani? Pojedeme dnes na nákup? Půjdeme večer do kina? Autorka a zároveň hlavní hrdinka Deníku moderní jogínky Šárka Konečná udělala jednoho dne také jedno takové rozhodnutí. Rozhodnutí, které jí změnilo život. Pojedu do Indie a stanu se jogínkou? ANO

Jógu jsem nikdy neprovozovala a nikdy jsem se o ni ani nijak blíže nezajímala. Když jsem tedy stála v knihovně a rozhodovala se, jestli Deník moderní jogínky zařadit do svého výběru či nikoliv, v hlavě mi zněla otázka: Proč bych já, která si sotva dosáhne na špičky u nohou, měla probůh číst knihu o aktivitě, při které se cvičenci dostávají do mnohem náročnějších pozic, nad kterými občas rozum zůstane stát? Moje odpověď byla jednoduchá: PROTO. Knihu jsem sbalila (tedy řádně vypůjčila samozřejmě) a hned první den se do ní začetla. 

Níkdy jsem nebyla a ani stále nejsem čtenářkou jakékoliv motivační literatury. Vlastně jinak. Ráda bych byla čtenářkou motivační literatury, ale bohužel veškeré mé pokusy a seznámení s ní skončily katastrofálně. Jednoduše mě čtení nebavilo. A možná proto mě Deník moderní jogínky tak nadchl. Není primárně psán jako ona motivační literatura, ale přesto jí do jisté míry je. Alespoň pro mě. 

Příběh pojednává o cestě samotné autorky Šárky Konečné do indického Ášramu, kde si splní sen. Stane se tu lektorkou jógy. A to od začátku až do konce. Od počáteční byrokracie až po závěrečné dosažení vysněného cílu. 

Představte si, že se ocitnete v zemi, kde jste nuceni dodržovat pravidla, o kterých se nám v Čechách může díkybohu jen zdát. A abyste to neměli úplně jednoduché, vaše slovní zásoba jazyka, ve kterém se máte s ostatními dorozumívat není zrovna bohatá. Jak byste se cítili? A jak se cítila Šárka? Proč se vlastně rozhodla stát se jogínkou? 

Ano, mohla bych vám to sem lehce nastínit, ale jsem si jistá, že se lépe dokážete vžít do její situace, když si knihu přečtete slovo od slova sami. Slibuji, že vás to bude bavit.

Příběh je psaný čtivě, zajímavě a určitým způsobem humorně. I když ... Humor by nás asi přešel, kdybychom se nacházeli v Indii a honila nás po ulici kráva ve chvíli, kdy se snažíme neodtrhnout se od skupinky svých kolegů, abychom se náhodou neztratili a nebyli ponecháni napospas neznámému prostředí. 

Dozvíte se tu o tom, že jóga není především o proplétání končetin v tělocvičnách na podložce, ale především o duši a její čistotě. Jak zajímavých faktů, tak i myšlenek  najdete v celé knize bezpočet a proto věřím, že každý čtenář si najde tu svou, kterou může praktikovat do svého každodenního života a mít jej díky ní o něco jednodušší a krásnější.

Celkově knihu hodnotím velmi kladně (viz. hodnocení *****) a s klidným svědomím ji mohu doporučit jako, určitým způsobem, oddychovou literaturu s přidanou hodnotou. 

Ukázka z knihy:

,, Jelikož je levá ruka v Indii používána k osobní hygieně, neměla by sloužit k interakci s lidmi. Dle tradice je jídlo podáváno na zemi a jí se výhradně pravou rukou. Je nezdvořilé něco nabízet levou rukou nebo jí podávat jídlo. Jez, dávej a přijímej (především jídlo a prasád - pokrm z obětního oltáře) pravou rukou. 

Snad se nedopustím záměny pravé a levé strany - zhrozím se nad vzpomínkou na autoškolu, kdy jsem snad pokaždé zahnula na semaforu opačným směrem, než si učitel přál. To se ale člověk může při příští odbočce otočit, zatímco nataženou levou ruku zpod nosu gurudžího těžko vezmete zpátky. "

Pokud vás kniha zaujala, můžete ji zakoupit za zvýhodněnou cenu v klasické i elektronické podobě ZDE

Počet stran: 224

Autor: Šárka Konečná
Rok vydání: 2018

Moje hodnocení: ***** / *****

Jednosměrná jízdenka - Jay Formanová

Krimi román z prostředí prestižní střední školy v Berkshiru. Lee a Jack se podílejí na vyšetřování záhadného pádu studentky z okna a zmizení jejího spolužáka. Podaří se jim odhalit vraha nebo spočinou na mrtvém bodě?

Lee Smithová a Jack Hughes, dvě hlavní postavy, které nás budou provázet vyšetřováním pádu studentky Kayly a zmizením jejího spolužáka Ethana. 

Jack je váženým členem správní rady prestižní Berkshirské střední školy. Když tedy studentka Kayla vypadne za jednoho odpoledne z okna školní věže, požádá její otec Jacka o pomoc. I přes existenci dopisu na rozloučenou totiž nevěří, že se jednalo o sebevraždu. Domnívá se, dceřinu pádu někdo pomohl. 

Jack na žádost o pomoc zareaguje pozitivně a o výpomoc požádá také Lee. Ta momentálně pracuje jako redaktorka a většinu svého času tráví na cestách, jelikož zápisky z cest se staly tématem jejích článků. A co od ní vlastně Jack žádá? Přestěhovat se na berkshirskou dívčí kolej a stát se její součástí. Zařídil, že bude pracovat jako dozor na chodbách. 

Rozhodnutí, zda Jackovu žádost přijmout je pro Lee to nejtěžší v životě. Právě v prostorách této školy byla v době svého studia šikanována a ponižována. Nabídku přijala, ale v zápětí hořce zalitovala. Mrtvá studentka byla dcerou její úhlavní nepřítelkyně. 

V první řadě musím položit otázku: Proč proboha Jednosměrná jízdenka? Celou knihu jsem čekala nějaký zvrat, situaci nebo alespoň pár řádek, které by mi tu nejasnost objasnily. 

Prvních 100 stran románu bylo ve své podstatě o ničem. Nudné čtení, při kterém jsem nevědomky dokonce přeskakovala řádky, ke kterým jsem se po tom, co jsem si to uvědomila, musela vracet. 

50 stran bylo věnováno Jackovu úrazu způsobenému automobilem bez řidiče, který zřejmě se samotným vyšetřováním souvisel. Dalších 50 stran zabralo přemlouvání Lee.

Zlom pro mě nastal ve chvíli, kdy se Lee dozvěděla, že Kayla byla dcerou Eriky. Od té doby kniha nabrala spád a mě čtení začalo bavit. V pozadí jsem od začátku cítila milostný příběh a domněnka se potvrdila. Lee a Jack si nebyli lhostejní, jejich vztah je však poznamenán něčím z minulosti. 

Samotné vyšetřování mi přišlo lehce přitažené za vlasy. Nedokážu si představit, že by policie v jakémkoliv státě povolila účast civilních občanů na vyšetřování vraždy, nechala je dotýkat se důkazů atd., tolerovala zatajení klíčových důkazů, jako jsou videozáznamy atd.Lee a Jack mohli v tomto příběhu v podstatě cokoliv a to mi trochu vadilo. 

Knihu bych doporučila nenáročnému čtenáři, který má rád detektivní příběhy. Uspokojí dle mého názoru spíše ženy, a to vzhledem k milostné lince, která sice není nijak výrazná, ale mužského čtenáře by mohla rušit. 

Počet stran: 358
Autor: Jay Formanová
Rok vydání: 2018

Moje hodnocení: **** / *****

Hadrový panák - Daniel Cole

Jedno tělo, jeden seznam a šest obětí. To je bestsellerový thriller Hadrový panák. Vyšel už v roce 2017, ale já se k jeho přečtení dostala až teď. Jak mě nadchnul případ jedné oběti, která je stvořena z částí šesti různých těl?

Bylo nalezeno tělo. Je na něm však něco neobvyklého. Tedy ... Spíše sakra divného. Každá jeho část  pochází od jiné oběti a je je zavěšena v pozici loutky. Prstem ukazuje do okna bytu nacházejícího se v protější budově. Proč zrovna tam? Proč zrovna do bytu detektiva Wolfa, který se v posledních letech stal celebritou díky incidentu u soudu, kde brutálně zbil tzv. Kremačního vraha, kterého porota označila za nevinného?

Vyšetřování se ujímá sám jmenovaný detektiv, který se spolu se svými kolegy snaží identifikovat a pochopit vrahovo myšlení a důvod hrůzného činu.

Jednoho dne ale Andrea, bývalá Wolfova žena a televizní reportérka vnese do případu další nejasnost. Seznam příštích šesti obětí s přesnými časy jejich úmrtí. Na konci tohoto seznamu smrti je i její životní láska.

V tomto svižném krimithrilleru se setkáváme kromě Wolfa také s dalšími vyšetřovateli. Baxterová, která je zároveň Wolfovou nejlepší přítelkyní a Edmunds, který byl nedávno přeložen z oddělení vyšetřování podvodů. To jsou dvě postavy, které se v knize objevují nejvíce. 

Hadrový panák se mi četl dobře. Daniel Cole ve mě dokázal probouzet touhu k otočení stránky. I když se mi už zavírali oči při nočním čtení, nemohla jsem se odtrhnout. 

Skvělý námět sériového vraha, který byl dle mého názoru skvěle zpracovaný. Několikrát v průběhu celé knihy jsem změnila názor na možného pachatele a samotné rozuzlení mě velice překvapilo. Zklamal mě pouze konec. Ten jsem čekala jiný (zřejmě v sobě nezapřu kousek romantické duše), ale možná si jím autor nechal otevřená vrátka pro další díl této série. 

Počet stran: 358
Autor: Daniel Cole

Rok vydání: 2017

Moje hodnocení: **** / *****

Dívka, která četla v metru - Christine Féret - Fleury

Kniha o knihách, jejíž přečtení pohladí po duši každého knihomola. Jak celoživotní láska ke knihám ovlivní život mladičké realitní agentky Juliette?

Když jsem začínala číst Dívku, která četla v metru byla jsem plná očekávání. Hodnocení a komentáře na Databázi knih a v aplikaci Booxy nebyly zrovna pozitivní. 

Po tom, co jsem knihu za dva večery přečetla, dumala jsem nad důvody. Našla jsem jediné vysvětlení. Matoucí anotace (alespoň dle mého úsudku). Po jejím přečtení čtenář očekává zápletku, ze které se doslova ,,posadí na zadek". Přesně takovou zápletku jsem čekala já. Nějakou velkou lovestory, stalking ... 

Juliette pracuje jako realitní agentka. Do práce jezdí metrem a společnost jí vždy dělá kniha. Juliette ale nejen čte, ale ráda pozoruje i spolucestující. Ty, kteří si cestu také zpříjemňují knihou. Muž v zeleném klobouku s knihou o hmyzu, silnější dáma s italskou kuchařkou, dívka s romantickou knihou ...
Její nudný život se ale změní v okamžiku, kdy se rozhodne z metra vystoupit o něco dříve. Místo do kanceláře ji nohy zavedou k velkému skladu, který je plný knih. Mezi nimi přebývá ,,podivínský", ale zároveň zajímavý Soliman.

Ten mladou dívku seznámí s pravidly tzv. knihotoče. Ta spočívají v šíření lásky k četbě mezi další prozatimní nečtenáře. Juliette se rozhodne změnit život od základů a začne výpovědí v současném zaměstnání. Knihotoči se začne věnovat naplno a měnit životy ostatních lidí. 

Dívka, která četla v metru pro mě nakonec byla příjemným překvapením. Kniha dle mého byla napsána čtivě a také proto se četla poměrně rychle.
Jediné co bych autorce mohla vytknout je málo propracovaná psychologie postav. Co se týče ostatního popisu např. prostředí atd., není co vytknout. Postavy si však člověk musel tak nějak dotvořit sám. Možná to ale bylo i cílem autorky. 

Pokud hledáte knihu s námětem, který odkazuje na knihomolství a literaturu, mohl by pro vás být tento román tou správnou volbou. 

Počet stran: 192
Autor: Christine Féret - Fleury
Rok vydání: 2018

Moje hodnocení: ****/*****

Provařená - Simona Votyová

Tři příběhy, které spolu zdánlivě nesouvisí. Opak je ale pravdou. Osud si usmyslel, že tyhle tři ženy, se kterými se život nemazlil svede dohromady.

Provařená je román pro ženy, který můžete přečíst jedním dechem (pokud budete chtít). Sledujeme v něm osudy tří žen, které se na začátku všeho vůbec neznají. Postupem času je ale osud svede dohromady a stanou se z nich kamarádky. 

Kamila dostala v knize nejvíce prostoru. Aby taky ne. Mladinká Kamila po smrti své matky padla až na samé dno, kde ji do svých spárů lapily drogy. Se svým ,,přítelem" žije ve smradlavém brlohu a krádeže jsou jejich způsobem, jak se dostat k penězům na ,,matroš." Když ale Kamila zjistí, že jí v břiše roste malý hrášek, rozhodne se s drogami skoncovat a dopřát miminku i sobě nový, lepší život. Jako by ten nahoře tušil, že potřebuje pomoc a společně s osudem jí seslal ,,finanční dar", který ji tuto cestu umožní.
Nasedá tedy na vlak, kde potkává studenta Lukáše, který se s ní dává do řeči a v jejím životě se nezdrží pouze pár stanic. 

Rozvedená Sylvie, která splácí dluhy svého bývalého gamblerského manžela touží po dítěti. O to, které čekala s manželem bohužel přišla a teď ví, že jí biologické hodiny už bijí na poplach. Vše si dobře rozmyslí a způsobem, který není zrovna fér se dostává do jiného stavu se spolužákem, rockovou hvězdou Patrikem Pelantou. Ten se ke svému otcovství postaví čelem, zaplatí za Sylvii dluhy, nechá ji bydlet ve svém ostravském bytě, ale nejsou pár. Sylvie porodí dceru Leonku a pomalu zjišťuje, že její ,,vyvolený" je sice skvělý otec, ale zlý a absolutně neempatický člověk.

Alice je maminkou malého Vojtíška, která se společně se svým workoholickým manželem Martinem přestěhovala na malou vesničku, kde nikoho nezná a stále hledá možnost, jak se realizovat. Jednoho dne se zastaví pro pár domácích marmelád. Tato návštěva je začátkem nejen jednoho silného přátelství.

Je těžké se o knize více rozepsat, jelikož vše by mohlo být spoilerem a já myslím, že příběh každé z žen by si měl odhalit každý jeden čtenář sám. Nechci nikoho připravit o ten moment překvapení, když čeká opačný vývoj než ve skutečnosti nastane. 

Prvotina této české spisovatelky mě neskutečně dostala. Chvílemi mi naskakovala husí kůže, chvílemi se mi tajil dech, chvílemi se mi zvedal žaludek z jednání jistých postav a chvílemi mi tekly slzy. Simonu Votyovou řadím mezi oblíbené české autory a těším se na další knihu. 

Řekla bych, že Provařená může být také vhodně zvoleným dárkem pro toho, kdo si neustále stěžuje na patálie svého života. Po jejím přečtení si totiž uvědomí, že ty jeho starosti mohou být pouhou banalitou oproti tomu, co potkalo naše tři hrdinky.

Počet stran: 251
Autor: Simona Votyová
Rok vydání: 2017

Moje hodnocení: ***** / *****

Zničím Tě a vezmu si co je mé - Jane Lythellová

Žárlivost, lež, intriky. Tři hlavní složky psychologického románu o milostném trojúhelníku, ve kterém figuruje ONA + ON + ONA. Jaká tajemství skrývá uzavřený Marcus a chladná Heja?

Psychologický román, postavený na minulosti. Příběh je psán z pohledu dvou žen, Kathy a Heji.

Kathy je maminkou malého Billyho, manželkou čím dál více tajemného Marcuse a zároveň šéfredaktorkou oblíbeného časopisu o architektuře. Pod jejím vedením pracuje také Heja. Chladná, nepřístupná, kolektivu se spíše stranící. Jediné, co o ní spolupracovníci vědí je, že pracovala dříve ve Finsku jako slavná televizní moderátorka. Proč ale tak najednou opustila svět kamer a stala se obyčejnou redaktorkou, byť oblíbeného a prestižního časopisu? 

Marcus dříve žil též ve Finsku. Kathy se ho tedy jednou mezi řečí zeptá, zda ji náhodou nezná? Manžel ale z daného tématu ladně vybruslí a Kathy již více nepátrá.

Věci však nejsou tak jednoduché, jak se zdánlivě jeví. Heja se s Marcusem nejen zná, Heja ho stále miluje a udělá vše, aby ho získala zpět.

Po přečtení anotace jsem čekala kvalitní thriller o stalkingu. Bohužel jsem byla zklamaná. První polovina knihy mě absolutně nebavila a do čtení jsem se musela vyloženě nutit. V jedné chvíli jsem byla rozhodnuta se čtením skončit a vzít si jinou knížku na zlepšení nálady. V té době jsme byli u manželových rodičů na víkend a já žádnou náhradní neměla. Nezbývalo nic jiného než jí dát druhou šanci.

Zhruba po 130 stranách nastane očekávaný zvrat a dojde k odhalení. Od té chvíle děj dostává spád a mě se konečně podařilo začíst. Další zklamání přišlo na konci. Ten byl podle mého zbytečně rychlý a autorka si s ním mohla dát více práce. A chování Marcuse? To mě přímo odrovnalo a doteď nevím, co si o něm myslet? Bylo jeho vyřešení situace vlastně kladné nebo záporné? 

Pokud jste tuto knihu četli, budu ráda za vaše postřehy a názory do komentářů.

Počet stran: 286
Autor: Jane Lythellová
Rok vydání: 2014

Moje hodnocení: *** / *****

Vězněná - Pavel Renčín

Vězněná. Thriller inspirovaný skutečnou událostí československé historie. Napětí, strach a scény, ve kterých by se vás krve nedořezal. Pokud se v tomto žánru nacházíte, potom by ve vaší knihovně tento počin Pavla Renčína neměl chybět. 

Vězněná se u mě ocitla díky Klubu vrahů, který mě mimořádně nadchl. Svou zásluhu na tom mělo také neskutečné množství pozitivních recenzí a komentářů, které jsem na různých knižních serverech objevila.

V tomto temném thrilleru, který bych já označila spíše už za horor se ocitáme v období poloviny 20. století. Domovinou nám téměř po celých 236 stran bude šumavské pohraničí.

Sledujeme zde dvě dějové linky. 

První je linka středoškolského učitele Martina Drásta. Martin už nějakou dobu trpí nočními můrami, děsy, výpadky paměti a výbuchy agrese. Díky jeho psychickým problémům je propuštěn ze školy, kde učí český jazyk. Vydává se na Šumavu. Proč ale? Co ho tam táhne? 

Druhá linka patří Máje, dívce chodící do skauta, dívce mající kamarády, dívce milující své rodiče. O to vše má ale jednoho dne přijít. Rodiče ji posílají vlakem na prázdniny na Šumavu, kde ji má na nádraží čekat jistý pan Šváp. Za pár dní prý dorazí za ní. Máje je Šváp už od počátku nesympatický a jde z něj strach. Její rodiče mu ale věří, a tak zatne zuby a vydrží do jejich příjezdu. Rodiče skutečně dorazí a Maruška zjišťuje, že nepřijeli na prázdniny, ale chystají se emigrovat. A Šváp jim má při tom pomoci. 

Jak souvisí tyto dvě dějové linky, pokud vůbec? Od záčátku jsem nechápala, jakou mají mezi sebou Mája a Martin vazbu. Zůstalo mi to utajeno téměř do samotného konce, i když dobrovolně přiznávám, že nejspíš nejsem nejbystřejší čtenář. Ti bystřejší si dají souvislosti dohromady možná mnohem dříve. 

Vězněná je pro mě spíše hororem. V anotaci je sice avizován temný thriller, ale já si myslím svoje. Horory mám ráda, vyrůstala jsem na nich. Vyděla jsem jich nepočítaně. V pubertě na VHS i následně na DVD nebo online. V knižní podobě jsem se ale doposud s žádným nesetkala a jsem ráda, že právě tato kniha byla pro mě tou první a její přečtení mohu hororovým nadšencům jen doporučit. 

A co vy? Četli jste? Byla tato kniha pro vás spíše hororem nebo thrillerem?

Počet stran: 236
Autor: Pavel Renčín
Rok vydání: 2015

Moje hodnocení:*****/*****

Knihu lze zakoupit na booktook.cz

Léto bez Facebooku - Romain Puertolas

Sociální sítě, fenomén 21. století. Mnozí z nás si už bez Facebooku nedokáže svůj život ani představit. Nedokázala to ani policistka Agatha Crispiesová v detektivním románu Léto bez Facebooku z pera francouzského spisovatele Romaina Puertolase.

V první řadě musím lehce hanit anotaci, která nám podává jednu mylnou informaci. Z anotace vyznívá, že si policistka podá inzerát poptávající oběť pro vraždu, kterou pak bude vyšetřovat, stane se v malém městečku slavnou a bude převelena zpět do víru velkoměsta. Námět mi přišel zajímavý a byla jsem zvědavá jak humorně si s ním autor poradil. O podaném inzerátu však nikde ani zmínka.

BOHUŽEL, tato kniha pro mě byla spíše zklamáním.

Agatha Crispiesová je policistka afroamerického původu, která byl z žijícího New Yorku převelena do New Yorku v Coloradu. Městečko, které nikdo nezná čítá 150 obyvatel a žádné internetové připojení. Pro Agathu je městečko pouze nutné zlo a čeká na SVOU vraždu, díky které se dostane zpět do života.

Jednoho dne se dočká a v nedalekém Woodwilu se objeví mrtvola Petera Fostera, který byl zavražděn 150 ranami pletací jehlicí. Ano čtete dobře. Pletací jehlicí. Budiž. Zločin Agatha vyšetřuje spolu s šerifem McDonaldem, který v příběhu také sehraje větší roli. Během pár dnů se nacházejí další oběti a policistka je ve vyšetřovacím sedmém nebi.

Agatha vidí podezřelého na každém rohu, nevyjímaje vlastních řad. Vzhledem k nedostatku případů a internetového pokrytí, se policisté na komisařství baví v pletacím klubu, klubu šipkařů, luštitelů sudoku a knižním klubu, kterému velí právě Agatha. Četbu totiž miluje a snaží se k ní přivézt i své kolegy. Pasáže s knižním klubem stály jako jediné za to.

Zbytek knihy se dá popsat jednoduše:

Agatha jí koblihy - narážka na rasismus - Agatha jí koblihy - narážka na rasismus - jakási milostná zápletka - Agatha jí koblihy - narážka na rasismus ....

A tak to pokračuje dokola. Autor se zřejmě snažil napsat knihu o vysokém počtu stran. Nedošlo mu ale, že se z toho stává neskutečně nudný a otravný příběh.

Léto bez  Facebooku jsem přečetla zhruba za tři dny. Vzhledem k tomu, že je to bichle o 360 stranách, která není nijak extra čtivá, se tomu sama divím. Kniha obsahuje spoustu zbytečných, prázdných stránek a kdyby autor vynechal koblihy, byla by hned o třetinu tenčí.

Malé plus si ale ode mě tento sympatický francouz přece jen získal. Ten konec jsem vážně nečekala !


Počet stran: 359
Autor: Romain Puertolas
Rok vydání: 2018

Moje hodnocení: *** / *****

Knihu lze zakoupit v klasické podobě nebo jako e-book na booktook.cz .

Klub vrahů - Pavel Renčín

Klub vrahů je pro mě výjimečný už jen díky tomu, že je první přečtenou knihou roku 2019. Moje srdce zaplesalo, když na mě jeho hřbet mával z regálu knihovny a křičel: ,,Půjč si mě!"

Zcela otevřeně přiznám, že první polovina knihy mě nijak extrémně nezaujala. 

ANO - bylo to napínavé
ANO - bylo to čtivé

Nebylo to však mrazivé, ani děsivé. Přesně jak praví anotace, byl to spíše detektivní příběh než mrazivý thriller. Ale nevzdávala jsem to. Četla jsem a stále čekala na to, kdy nastane ten zlom a já dostanu to, na co čekám. Dočkala jsem se.

Kniha nám vypráví příběh samotářského Adama Svobody, jehož jedinými skutečnými přítelkyněmi jsou knihy, zabírající většinu prostoru jeho malého bytu. Jeho rodinu tvoří pouze jeho sestra Táňa s dětmi a manželem. Rodiče mu tragicky zahynuli a on se s tím nějaký čas vyrovnával v psychiatrické léčebně. Dochází do dvou zaměstnání a jeho dny jsou jeden velký stereotyp. Adam je však tak spokojený a nic mu neschází.

Jednoho dne však jeho život nabere jiné obrátky. V metru, cestou ze zaměstnání potká záhadnou dívku, která mu na první pohled učaruje. Následně se s ní za nezvyklých okolností seznámí a zjišťuje její jméno. Diana. Diana, která z jeho obyčejných dní udělá na zbytek života smršť adrenalinu, nebezpečí, napětí a bolesti. 

Dívka jeho srdce je členkou jistého KLUBU. Klubu, který trestá ty, na které nestačí zákon. Jedná se o anonymní seskupení lidí, kteří mohou zvolit trest viníka dle svého vlastního uvážení. Jejich představivost umí fungovat na plné obrátky. Stříhání vlasů, propíchávání pneumatik či jakékoliv zastrašování. Hlavní pravidlo Klubu je však jasné: NESMÍŠ ZABÍT!

Pro jednoho z členů však toto pravidlo dle jeho názoru neplatí a Klub je tak ohrožen. Jaká je však jeho totožnost? Jak ji odhalit? Tohoto nelehkého úkolu se Diana zhostí právě za pomoci Adama. 

A v této chvíli se pro mě kniha stala atraktivní. Až v této chvíli jsem se skutečně bála a čekala na každý další zlom. 

Citace z knihy:

,,Adam si musel předloktím překrýt nos a několik kroků ustoupit. Kromě postavy před ním se nikde nic nehýbalo. Zamířil na ni baterku v mobilu. Byl to kudlanka. Jeho tělo se zacukalo jako po zásahu elektrickým proudem. Kolem krku měl ovinuté zadrhovací lanko, kterým ho někdo připoutal ke stromu, zařezávalo se mu do masa, byl ale naživu, o tom nebylo pochyb. Právě se snažil zvednout ruce, aby si otřel slzy. Celý obličej měl mokrý a na břicho mu stékaly rozmazané zvratky. Pravou ruku měl rozbitou, jako by prošla mlýnkem na maso, z rozpukaných prstů mu prýštila krev. Tu si teď patlal po obličeji, když se snažil vytřít si slzící oči. Huhlavě naříkal."

Jak je patrné z ukázky výše, autor se vyžívá v dokonalém popsání situací a obrazů. Představivost čtenáře je tedy nasycena informacemi a může začít pracovat.

Přečtení této knihy vřele doporučuji všem milovníkům thrillerů a všem, kteří se rádi bojí. A to, že takový skvost tohoto žánru vzešel z pera českého autora je už jen třešničkou na dortu a já už se těším, až se mi dostane do ruky Vězněná.


Počet stran: 300
Autor: Pavel Renčín
Rok vydání: 2018

Moje hodnocení: *****/*****

Knihu je možno zakoupit na booktook.cz .