Tato kniha se ke mě dostala díky nedostatku vlastního čtiva a díky jedné přečtené stránce. Ta stačila k tomu, abych si ji zatoužila přečíst celou. Když jsem totiž očima projížděla vtipnou historku o tom, jak kojící mamině pomáhá manžel na záchodě při výkonu oné potřeby, málem jsem se počůrala smíchy.
A tak jsem si na ni počkala. Nejdřív ji musela dočíst moje mamka, potom neteř a následně skončila u mě.
Čekala jsem, že se kniha ponese ve veselém duchu po celou dobu. Bohužel, už když jsem ji otevřela, věděla jsem, že to tomu tak nebude. Byla laděna spíše negativně.
Na 284 stránkách prožíváme s maminkou Annie 170 dní života s jejím miminkem, malým Samem. A to doslova. Příběh je totiž psán formou jakéhosi deníčku.
Po docela velkém množství knih, které uspokojily mé čtenářské potřeby na výbornou musím říci, že ,,lajna" je přerušena.
První věc, která mi na celém příběhu vadila, byla hlavní hrdinka. Ta mi byla nesympatická už od porodu (tím totiž logicky celý román začíná). V živé paměti mám porod vlastní a netvrdím, že to byla procházka růžovou zahradou. Bylo to dlouhé a bolestivé, ale když jsem poprvé spatřila svého syna, byla jsem tou nejšťastnější a nejpyšnější mámou na světě.
Vím, že toto není povinností každé ženy, která porodí dítě a vím, že ne každá se po porodu vznáší na zvláštním obláčku šťastných hormonů, nicméně mluvit o svém dítěti způsobem, jaký zvolila hlavní hrdinka? To by mě ani ve snu nenapadlo.
A tím se vlastně dostáváme k jádru věci. V tom je celý ten zakopaný pes. Vadí mi máma, kterou obtěžuje vlastní dítě a ona se nestydí o něm mluvit tak nelichotivě. Záměrně nepíšu použitá slovní spojení, abych neodradila potencionální čtenářky.
Zadní strana obálky nás informuje o recenzi časopisů Parents a Library Journal. Jedna z nich praví:
,,Ohromně legrační a trefné."
A to jako vážně? Dále se tam píše cosi o bouřlivém smíchu. Ten jsem bohužel zažila pouze při čtení již zmiňované kapitoly, která se objevila už v první třetině. Ve zbytku knihy čtu o důvěrně známých situacích. Problémy s kojením, se spánkem, prdíky atd. Nijak extrémně zábavná pro mě však kniha není. Jen tak si plyne, den po dni a najednou je konec.
Ani jazyk, jakým je příběh psaný mi prostě nesedl. Sáhnu si do svědomí a veřejně přiznám, že nejsem žádná světice a můj slovník pár sprostých slov zahrnuje. Takové množství, které je ale obsaženo na 290 stranách je už i na mě dost.
Nouze nebyla ani o překlepy, špatná použití I a Y nebo dokonce chybějící slova a věty, nedávající smysl. To však nemůžeme mít za zlé samotné autorce.
Na Databázi knih má Mateřská, ale určitě ne dovolená pouze 60% hodnocení a ode mě se žádné vélké pochvaly také nedočká. Celkově totiž knihu musím s těžkým srdcem hodnotit negativně, přestože jsem od ní měla obrovská očekávání a těšila jsem se na ni stejně, jako se ve svých 33letech stále těším na Štědrý den.
K dobru musím ale autorce přiznat, že posledních cca 80stran se situace lehce zlepšila.
Nouze nebyla ani o překlepy, špatná použití I a Y nebo dokonce chybějící slova a věty, nedávající smysl. To však nemůžeme mít za zlé samotné autorce.
Na Databázi knih má Mateřská, ale určitě ne dovolená pouze 60% hodnocení a ode mě se žádné vélké pochvaly také nedočká. Celkově totiž knihu musím s těžkým srdcem hodnotit negativně, přestože jsem od ní měla obrovská očekávání a těšila jsem se na ni stejně, jako se ve svých 33letech stále těším na Štědrý den.
K dobru musím ale autorce přiznat, že posledních cca 80stran se situace lehce zlepšila.
Pokud se mezi vámi najdou tací, kteří knihu přečetli, budu ráda za komentář. Podělte se se mnou o to, jak se vám líbila či nelíbila, jak vám byla sympatická hlavní hrdinka atd.
Počet stran: 284
Autor: Julie Halpern
Rok vydání: 2016
Autor: Julie Halpern
Rok vydání: 2016
